Stránky o pejscích Bišonek frisé

Ukažte svého miláčka v rubrce Galerie pejsků - zašlete 6x foto + krátky popis na bichonek@email.cz

Bišon frisé - informace

O plemeni
Bišonek je malý, zářivě bílý pejsek, který svým vzhledem připomíná plyšovou hračku. Je však oblíbený i pro svou bezproblémovou povahu, která z něj dělá ideálního rodinného psa. Je mimořádně inteligentní, přizpůsobivý, a závislý na „svých“ lidech. Proto není vhodné ho držet v kotci či jiném odloučení, kde strádá samotou. Bišonek je společenské plemeno. Potřebuje být se svými páníčky, sdílet s nimi všechno dobré i špatné a neustále jim dokazovat svou lásku a oddanost. Jeho touha být neustále v blízkosti člověka je skutečně příslovečná. Budete-li pobývat v různých částech bytu, můžete se spolehnout, že se váš bišon bude neúnavně stěhovat po bytě za vámi. Bude se vás snažit doprovázet skutečně všude. Na druhou stranu se však nedá říci, že by byl vlezlý nebo neodbytný. Přesně vycítí vaši náladu a bude se ze všech sil snažit se jí přizpůsobit. Pozná-li na vás smutek nebo stres, bude se pokoušet vás rozptýlit, ale pokud ho odmítnete, spokojí se s vaší těsnou blízkostí a dá vám jasně najevo, že je u vás, miluje vás a nikdy by vás neopustil ani nezradil.

Bišonek nemá lovecké pudy, proto také nemá touhu něco štvát, honit, či dokonce zabít. Ke všem ostatním zvířatům je vesměs velmi tolerantní a nedělá mu žádné potíže žít pohromadě s jinými psy, kočkami nebo jinými zvířaty v pohodě a míru. Naopak, pokud mu pořídíte stejně temperamentního kamaráda, určitě si spolu budou rádi hrát. Bišonek se nerad nudí, dává přednost jakékoliv aktivitě, kterou mu umožníte. Od jakékoliv užitečné práce, přez různé veselé kousky, kterými zaručeně pobaví a zabaví celou rodinu, až třeba po výcvik agility (kynologický sport, kde pes překonává na parkuru různé překážky, jako tunel, houpačka, kladina, kruh, slalom apod.). Pokud však chcete jen „pejska na polštář“, pak o bišonkovi vůbec neuvažujte. Jde o silné, zdravé a odolné plemeno, které je zatím prosté jakékoliv přešlechtěnosti, náchylnosti k nemocem či choulostivosti. To všechno se odráží také v chovatelské praxi. Při krytí ani porodech nemusíte očekávat žádné zvláštní komplikace. Rovněž štěňata bývají odmala velmi vitální a při správné výživě výborně prosperují. Trochu vás může překvapit relativně velká porodní hmotnost štěňat (běžně okolo 20dkg), která je u tak malého plemene neobvyklá. Přesto rodí feny většinou lehce, často i zcela bez pomoci chovatele. Jen výjimečně se může objevit sklon k eklampsii (odvápnění), stejně jako u jiných malých plemen.

Nejde ani o příliš uštěkané plemeno, výjimkou je však pud hlídání. To zřejmě uvítáte, pokud žijete v domě se zahradou. I když je bišon uvnitř v domě, zaregistruje jakoukoliv mimořádnou událost venku. Můžete mít tedy jistotu, že se nedočkáte žádného nemilého překvapení. Pokud však bydlíte v bytě v panelovém domě, je nezbytně nutné, abyste hned zpočátku zamezili jakékoliv jeho reakci na pohyb po chodbě nebo na zvuk výtahu, abyste se vyhnuli nepříjemnostem se sousedy. S trochou trpělivosti a důslednosti můžete svého bišona nežádoucí hlídání odnaučit
Zdroj: Jarmila a Jana Křečkovy: Bišon Frise

Historie
Existují zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry (69 - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.

Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515 - 1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574 - 1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873) popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.

Jejich snažení přineslo úspěchy, po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa a dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.
-------------------

Bišonek (Bichon) je pradávné původní plemeno, jako například Barbet nebo Water Spaniel.
Původní Bišonci se dělí na 4 základní kategorie:
  Maltézský, Boloňský, Havanský a Tenerife

Maltézský psík byl zaznamenán již v období Říma na ostrově Malta.
Boloňský psík byl vyšlechtěn jako psí hračka již počátkem 11. století v Boloni v Itálii.
Moderní Bichon Frisé je potomkem původního vyhynulého Tenerife a Barbetů.
Tenerife byl taktéž dopraven na ostrov Réunion, kde byl vyšlechtěn v nyní již vyhynulou rasu Coton de Réunion.
Naštěstí byl v té době přivezen na sousední Madagaskar, kde z něj vznikl současný Coton de Tuléar.
Havanský psík je potomek různých malých typů Bišonků cestujících ze Španělska a Itálie na Kubu.

Francouské slovo "bichonner" znamená hýčkat, rozmazlovat nebo strojit se, parádit, odvozeno od be-ribboned (stuha, pentle). Původně se mu říkalo Barbichon, po čase zkráceně Bichon. Byli oblíbení pro jejich temperament a putovali celým středověkem. Často byli nabízeni jako jednotka výměny, a byli přepravováni námořníky mezi kontinenty.
Zpočátku byli nejoblíbenější ve Španělsku, kde je námořníci přivezli z Kanárských ostrovů, z ostrova Tenerife.
(Většina zdrojů udává ostrov Tenerife obvykle jako původ všech Bišonků).

Kolem roku 1300 italský námořník znovuobjevil tyto malé pejsky a přivezl je zpět do Evropy, kde se stali velkými favority mezi italskou šlechtou a velkými oblíbenci, často stříhanými do "lvího stylu". Popularitu získal ve Francii díky oblibě u královského dvora: Francis I (1515-1547) a také král Henry III (1574-1589), který si vozil bišonka stále s sebou v proutěném košíku. Velkou popularitu měli také ve Španělsku u malých dětí a malířů.

Po Napoleonově porážce (revoluci) nastala nová éra pro Bišonky. Ocitli se na ulici mezi chudinou. Pro svou inteligenci se rychle adaptovali na společníky potulných kejklířů, cirkusových mistrů a poutí.

Po první světové válce pár nadšenců a několik chovatelů ve Francii začali studovat jejich rysy proti chovatelskému řádu. 5.3.1933 byla oficiálně uznána tato rasa a zapsána prezidentem "Toy Club of France" jako "Friends of the Belgian Breeds" převzata z "Societe CentraIe Canine of France". Rasa měla dvě jména "Tenerife" a "Bichon" a prezident mezinárodní psí federace madam Nizet de Leemans navrhla základní jméno charakterizující současné pejsky - "Bichon Frise".
Dodatek "Frise" zamená hodný, milý, kadeřavé srsti.

18.10.1934 byl "Bichon " zapsán do plemenné knihy "French Kennel Club".

"International Canine Federation" (mezinárodní psí federace - dnešní FCI) uznala Bichon Frisé jako Francousko-Belgické plemeno zapsáním v plemenné knize (Book of Origins) uznávané všemi státy.

V r. 1956 - Bišonek dovezen do USA.
V r. 1989 - první chovný Bišonek zapsán u nás.